Víla

Druhá tráva

1:JdCe po skosený trFávCě a jde tak, jak se to pFíšCe:
s větrem v zDmádech, s kytkou v hlGmavě,Dm    A dDmůstojně a tGmiše,Dm 
a z polí slCítají se ptFácCi a kGaždej z nich jí vCěřGí,
Fona se pak vrHacFí a má v Crukou jejich FpeCří.
2:JCe to můj člověk s hlavou v kFřížCi, umírající v hForkCu,
můj plakát na Dmirefýži i má socha u New GmiYorkDmiu,
je to Fmůj voják beze jHFna, i tCen parník v ústíF NěCvy,
jFe to jediná má HžeFna, jenže tCa, která toF nCeví.
*:Místo k nAmí však mířím nDměkamAm, kde je ten, co se tak vztDmeká,Am 
že ta hrHůza, kterou D#čekBám, není Fta, která mě HčekFá.
3:Ten můj pocit nemá hranic, ta má víra bez rezervy,
že už nezmůžu se na nic, ani na pevný nervy,
natož na nějakou vílu, a že už nevím, o co kráčí,
třeba nemám sílu, a třeba mi to stačí.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:16:30.087+00:00
Datum poslední změny :2017-07-16T16:19:58.379864+00:00
Výsledky hledání: